Letošní sportovní kurz byl výjimečný v tom, že mnoho studentů třetích ročníků nejelo do Španělska, ale zůstalo „doma“. Na každý den v týdnu sportovního kurzu byla pro studenty připravena povinná aktivita.
Hned v pondělí se sjížděla řeka Opava. Nástupní místo bylo pod jezem v Háji ve Slezsku. Studenti se cestou učili, jak loď správně ovládat, někteří se také nedobrovolně koupali. Plavbu jsme zakončili v Ostravě Třebovicích. Počasí nám přálo, tak si studenti odnesli nejen adrenalinové vzpomínky, ale někteří také lehké spáleniny od sluníčka.
V úterý byla na programu turistika. Pro výšlap jsme zvolili nejvyšší horu Beskyd – Lysou horu. Naše dobrodružství začalo v Ostravici, kam jsme se dopravili vlakem. V Ostravici krásně svítilo sluníčko. Cestou nahoru se ale zatáhlo, objevila se mlha a začalo pršet. Naštěstí jsme zrovna seděli a odpočívali v chatě Petra Bezruče, když se z vlahého jarního deštíku stala bouřka. Chvíli jsme v chatě diskutovali nad rozmary počasí, ale nakonec jsme vyrazili na zpáteční cestu. Po překonání prvních metrů, kdy foukal silný vítr, a my měli pocit, že musíme vzlétnout, se vítr utišil a cesta dolů probíhala bez problémů. Ve vlaku při zpáteční cestě téměř všichni spali.
Středa se nesla v duchu sportovních her. Prvním bojovým úkolem bylo přes Hublesku dojít na fotbalové hřiště v Bravinném. Po asi hodině chůze se to podařilo a na travnatém hřišti mohly začít turnaje. Hrálo se frisbee, fotbal a další sportovní hry.
Čtvrteční sportování probíhalo na gymnáziu. Většina studentů jela na exkurzi do Vídně a ve škole zůstalo jen velmi málo jedinců. Studenti hráli v tělocvičně badminton, volejbal nebo třeba basketbal. Dopoledne se na škole uskutečnilo ještě hasičské požární cvičení, kterého se studenti třetích ročníků aktivně účastnili. Byli zachraňování z nejvyšších pater budovy školy.
Poslední den jsme vyrazili na cyklovýlet do Hradce nad Moravicí. Této akce se zúčastnilo už jen 6 statečných. Ten den jsme najeli cca 60 km. Jeli jsme krásnými cyklistickými stezkami. Cesta tam byla spíše do kopce, cesta zpět byla příjemnější, protože se jelo z kopce. Během vyjížďky se dělaly pauzičky, takže „výlet“ všichni zvládli, ačkoliv na kole seděli třeba po třech letech.
Mgr. Ivana Šlachtová