Maturita se nezadržitelně blíží a s ní i mírná panika z toho, jak do hlavy dostat stovky let historie a literatury. Naše třída se proto rozhodla vyměnit nudné sezení v lavicích za intenzivní třídenní expedici do Prahy. Jako přímý účastník musím uznat, že to byla jízda, ze které budeme na potítku stoprocentně těžit.
Všechno to začalo v pondělí na malebné Kampě. Naše první kroky vedly do Sovových mlýnů, kde jsme v Museu Kampa nasávali moderní umění, dokonce jsme se dali zlákat i k vlastním uměleckým experimentům. Hned vedle stojí Werichův dům, ten jsme samozřejmě nemohli minout. Vidět na vlastní oči zázemí Jiřího Voskovce a Jana Wericha dalo všem těm řečem o Osvobozeném divadle konečně jasný tvar – meziválečná avantgarda je v kapse! Pak jsme naše kroky nasměřovali k monumentálnímu Chrámu svatého Víta. Vidět naživo gotickou architekturu, prozkoumat hrobky českých králů a prohlížet si slavná vitrážová okna nám okamžitě oživilo maturitní otázky z nejstarších českých dějin a dějin umění.
Úterý bylo jednoznačně nejnabitějším dnem celé exkurze. První polovina dne patřila hlavně dějepisu. V Armádním muzeu Žižkov jsme proletěli naše vojenské dějiny a pak přišel nejsilnější moment výletu – krypta v Resslově ulici. Stát na místě, kde bojovali parašutisté z operace Anthropoid, byl neskutečně mrazivý pocit. Učebnicová fakta o protektorátu tu najednou dostala reálný a lidský rozměr. Hrůzu protektorátu ještě podtrhla návštěva Petschkova paláce, sídla pražského gestapa.
Následně se splnil sen všech češtinářů – stanuli jsme na prknech Národního divadla. Vidět základní kameny v podzemí a podívat se do hlediště, ale i dalších prostor včetně terasy byl neskutečný zážitek. Večer nás pak čekala naprostá pecka: představení St. Art souboru Cirk La Putyka v Jatkách78. Ta kombinace šílené akrobacie, tance a humoru nás probrala spolehlivěji než ranní káva.
Ve středu jsme dostali trochu volna. Někteří se vydali ještě za památkami, jiní troch provětrali kreditní karty. Také to chtělo nějako svačinu do vlaku a pak hurá domů. Z Prahy se vracíme sice s uchozenýma nohama a spánkovým deficitem, ale s hlavou plnou zážitků a snad i nových informací. V květnu se na tom potítku snad už vážně neztratíme!
No a úplně závěrem snad už jen hodnocení jednoho ze spolužáků: „Když nám učitelé tenhle výlet plánovali, bál jsem se, že to bude jen nudná nalejvárna, podívej se vpravo, vlevo zase tohle. Ale vidět ta místa na vlastní oči a zažít La Putyku… bylo to prostě skvělé.“
