Dne 26. 5. se naše třída vypravila na exkurzi do koncentračního tábora v Osvětimi. Jakmile se rozdaly vstupenky a nasadila sluchátka, už nás čekala paní průvodkyně, která nás zavedla do první části pracovního tábora Auschwitz I. Prošli jsme vstupní branou, nad kterou vyhlížel známý nápis „Arbeit macht frei.“ Fráze měla podle výkladu nacistů vyjadřovat představu, že „prací a sebeobětováním lze dojít k duševní svobodě“. Ve skutečnosti šlo o krutý cynismus. Prohlédli jsme si jednotlivé bloky, z nichž každý mohl pojmout kolem 10 000 osob. Dnes jsou však interiéry přetvořeny v muzejní expozice, a tak jsme měli možnost vidět pozůstalý majetek, který během 2. sv. války nacisté rozkradli. Překvapivě se dochovalo mnoho věcí, ale hledět na to všechno bylo hrozné a tíživé.
A jaké byly podmínky pro vězně, se nedá popsat slovy. Návštěvu pracovního tábora jsme zakončili prohlídkou plynové komory a krematoria, následně jsme se přesunuli do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau. Dochované dřevěné baráky, oddělovací rampa, svlékárna, spalovny, ostnaté dráty… to všechno na louce o celkové rozloze 140 hektarů. Po válce byla velká část zničena nacisty, aby se skryly důkazy. Ti, kteří nebyli hned zavražděni, byli využíváni na experimenty a pokusy. Většina spolužáků z mé třídy tomu všemu nemohla skoro věřit. Možná proto, že se to stalo dávno. A právě to je důvodem, proč by tyhle události a zvěrstva měla zůstat výstrahou pro lidstvo. Nikdy by se nemělo zapomenout.
Nicméně! Aby všechno nebylo tak depresivní, na závěr jsme se jeli podívat do Krakova 🙂 Po rozchodu se část z nás vydala prošmejdit obchody kolem náměstí. Jiní se zase pokochali výhledem na řeku Vislu a dechberoucí architekturou města, kdysi obývaného polskými králi. Každý si zde zkrátka našel to své, což mě velmi těší. Vše bylo zakončeno krátkým odpočinkem v parku, pak šup do autobusu a konečně zpátky do Bílovce.
Celý den byl vyčerpávající, plný silných zážitků a troufnu si říct, že i výjimečný. Myslím si, že na něj rozhodně jen tak nezapomeneme. Chtěla bych proto poděkovat paní učitelce Pikové a všem, kteří se na organizaci této akci podíleli.
Ema Děrgelová, kvarta
