Nevidím, nemám nohy, a jdu!

Naši školu navštívilo osm studentů tělovýchovy Ostravské univerzity a Kristýna, paraplegička, atletka a lyžařka, zaštítili program paralympiády. Co může být autentičtějšího než besedovat s paraplegikem. Žáci nižšího gymnázia zhlédli nejdříve dokument s komentářem a podrobnějšími informacemi, vysvětlivkami.

Aby seznámení s životem bylo co nejvěrnější, další část programu směřovala do tělocvičny a přilehlých prostor. Dvě třídy hrály utkání, nohy ovšem nahradily kolečkové vozíky a sledge. Druhá disciplína by se dala nazvat petanque. Žáci házeli koule různými způsoby kromě použití dlaní (tzn. předloktí, pomocí brady a hrudníku). Poslední skupinu tvořila dvě družstva, která si vyzkoušela chůzi s doprovodem a slepeckou holí, s páskou přes oči stříleli s asistenty do branky míč s rolničkou.

A jak komentovali situaci žáci? Jaký přínos mělo toto dopoledne?

Tereza: Zajímavé si představit každodenní život těchto lidí, rozhodně poučné

Ondřej: Líbilo se mi vyzkoušet sedět na vozíku a zkoušet sport jinak

Václav: Naučili jsme se, jak pomoci slepým lidem a převést je přes cestu

Hanka: Někteří z nás byli v modelových situacích nebezpeční nejen pro sebe, ale i pro okolí

Rozálie: Obdivuju, že hendikepovaní dokážou vést běžný život.

 

Mgr. Magdalena Miláková