Stojím před školou, vyhlížím ji a zároveň se těším – víc, než umím říct. Po cestě plné zlatavého spadaného listí přijíždí auto a z něj po chvíli vystupuje paní profesorka, která mne před čtyřiceti lety učila dějepis, na který nikdy nezapomenu. Stále stejný úsměv, stále táž jiskra v očích, je to skutečně ona a po letech mě obejme na přivítanou. Zlata Holušová. Ano, vzácný host, ředitelka jednoho z nejlepších festivalů světa Colors of Ostrava, která na našem gymnáziu v mládí učila, přijela na besedu se studenty. A čeká jich na ni plná aula. Během několika minut si získává pozornost všech mladých posluchačů, kteří velmi rychle chápou, jak inspirující osobnost mají možnost poznat. Vypráví o své životní cestě, o tom, jak je důležité splnit si svůj sen, jít za ním, nevzdávat se, nebát se. Pak odpovídá na celou řadu zajímavých dotazů – upřímná, milá, plná energie, pochopení, optimistická. Ani nevnímáme, že jsou pryč dvě hodiny. Přichází poslední dotaz a aulou zní dlouhý nadšený potlesk. Mám to štěstí, že si s ní ještě mohu povídat, a opět se mi potvrzuje, že lidé, kteří toho skutečně mnoho dokázali, patří k těm nejskromnějším. Loučím se s ní před školou, odjíždí a ve mně ještě dlouho doznívá toto nezapomenutelné setkání. A moc věřím, že nebylo poslední.
Mgr. Radmila Štípková
