Díky programu Erasmus+ jsme měli možnost strávit celý měsíc s francouzskou studentkou Oriane, která k nám přijela z jihu Francie. Během svého pobytu navštěvovala výuku na našem gymnáziu, poznávala českou kulturu, školní život i každodenní realitu v české rodině.
Domov jí po celý měsíc poskytla naše studentka Ema Potěšilová se svou rodinou. Ema byla Orianě skvělou průvodkyní, oporou i kamarádkou a zaslouží si velké poděkování za to, s jakou péčí a ochotou se o svou francouzskou spolužačku starala.
Na závěr svého pobytu jsme Oriane položili několik otázek. Jaké dojmy si z České republiky odváží?
- Proč ses rozhodla strávit měsíc právě v České republice?
Českou republiku jsem si přímo nevybrala. Záleželo na tom, kde bylo volné místo a která škola byla ochotná mě přijmout. Hlavně jsem nechtěla jet do země, kterou už dobře znám. O České republice jsem předtím věděla jen velmi málo, takže jsem měla možnost poznat kulturu země ve střední Evropě.
- Co tě během prvních dnů nejvíce překvapilo?
Obecně mě překvapily ceny a celkové životní náklady. Ve škole pak hlavně to, že studenti nosí přezůvky, a také vztahy mezi učiteli a žáky. Překvapil mě i způsob výuky, který je mnohem uvolněnější a přátelštější.
- Jak se ti zatím líbí naše škola?
Vaše škola se mi moc líbí. Jediné, co mi úplně nevyhovuje, je školní jídelna, ale to je otázka osobního vkusu. Oceňuji, že škola nabízí spoustu míst, kde mohou studenti trávit čas – ať už aktivně na sportovišti, nebo jen odpočívat například ve vstupní hale.
- Jaké české jídlo máš ráda?
Na tuto otázku se mi odpovídá trochu těžko. Jsem poměrně vybíravá v jídle a během svého pobytu jsem neměla mnoho příležitostí ochutnat tradiční české pokrmy.
- Co ti připadá v Česku lepší než doma?
Určitě nižší životní náklady, školství i přístup ke sportu. Ve Francii je všechno mnohem dražší. Český vzdělávací systém podle mě více staví na důvěře a na zajímavém způsobu učení důležitých věcí. Ve Francii se od studentů většinou očekává, že budou jen poslouchat a učit se. Pokud se jim nedaří po studijní stránce, bývají často považováni za méně schopné. Líbí se mi také vztah Čechů ke sportu. Tady téměř každý student sportuje alespoň jednou týdně, zatímco ve Francii tomu tak často není. Lidé jsou u nás obecně méně aktivní – a já sama nejsem výjimkou.
- Co by sis naopak z Francie nejraději přenesla sem?
Asi francouzskou gastronomii a rozmanitost krajiny. Ve Francii máme moře, oceán, hory, pole i mnoho dalších druhů přírody. Česká republika je také krásná, ale krajina není tak různorodá.
- Jaký český zvyk tě nejvíce překvapil?
Překvapilo mě, že v Česku slavíte Den dětí. Ve Francii máme Den matek a Den otců, ale Den dětí neslavíme. Zaujalo mě také, že si lidé doma vždy zouvají boty hned u vchodu. A co se týče jídla, překvapilo mě, že oběd téměř vždy začíná polévkou a že česká jídla často obsahují hodně omáček.
- Kdybys mohla popsat svůj pobyt jednou větou, jak by zněla?
„Člověk by měl překonávat své obavy, otevírat se novým zkušenostem, růst, rozvíjet se a objevovat svět.“
Mgr. Hana Orlová, Oriane Barbier, Ema Potěšilová
