Ráda se s vámi podělím o úspěch Vilmy Bzonkové ze 3. C v literární soutěži SIG Mensa 2020. Vilma poslala do soutěže tři básně (byly hodnoceny jako celek) na téma „Touhy a přání“, z toho dvě s vlastní ilustrací. A vězte, že slavila úspěch – 1. místo v kategorii do 17 let. Texty byly otištěny ve sborníku i s ilustrací k básni „Hoře pana úhoře“.
Hoře pana úhoře
Jako malá vždy jsem hrála na moře,
toužila jsem totiž vědět, jak lechtat úhoře…
Když nemá nohy ani ruce,
kde propadne lechtací muce?
„Asi pod bradou,“ řekl mi bratr.
„AHA! Teď jsi na to kápl!“
Jenže úhoř, velký omyl,
jak on by s tou bradou lovil?
Nemá bradu ani nohy,
co nám k tomu Bůh teď poví?
Že na toto nemyslil, že budu chtít ze všech sil,
vědět, jak zlechtat úhoře.
A z tohoto důvodu, když si hraji na moře,
zakazuji sobě myslit na lechtání úhoře.
Vyměnila jsem ho dávno za ústřici Johu,
v lastuře má, k mé radosti, zlechtatelnou nohu.