Než jsem kývla na nabídku z místního kina promítnout studentům našeho gymnázia snímek Anthropoid (snad každému Čechovi známý příběh o atentátu na Heydricha), řádně jsem prostudovala dostupné recenze… a nebyla jsem z toho moudrá. Hodnocení plná protikladů, výhrady převažovaly. Co s tím? Nejlépe udělat si vlastní úsudek. A tak jsem řekla ano… a udělala jsem myslím dobře.
Navzdory některým kritikům, mně se film líbil. A soudě podle dvouhodinového hrobového ticha v kině zřejmě i studentům. Ovšemže, vždycky se dají najít nějaké „mouchy“ (viz níže odkazy na odborné kritiky), ale pro mne jako pro učitele dějepisu bylo důležité, že film studentům důstojným způsobem připomněl, že i my máme své hrdiny, na které by se nemělo zapomínat, že i mezi Čechy (Moravany, Slezany, Slováky) se našli lidé, kteří byli ochotni položit svůj život za to, aby se jiní měli dobře.
Za kabinet dějepisu
Mgr. Pavlína Andreeová
