Vzpomínky na Anglii
Projeli jsme téměř 4 000km pěti zeměmi Evropy než jsme se doslali do ostrovní Anglie.
Zanechalo to v nás tak hluboký dojem, který vedl až k poetické inspiraci. Čtěte a prožívejte spolu s námi. Těm, kteří zpracovávají obrazové presentace připomínáme termín 31.10.2011. Po tomto datu přinášejte svá autorizovaná „PHOTOSTORY“ do počítače v EUČ , kde se budou ukládat.
Mgr. Naděžda Lichá
Vzpomínka na Anglii
Kateřina Vojtíšková
Jen malé zpoždění jsme měli,
třicet minut a už jsme jeli,
vstříc novým zemím, novým dnům,
vstříc zkušenostem zážitkům.
Autobus super i se záchodem,
jen s klimatizací byl trochu problém,
brzy ho však vyřešili,
v Belgii „klimošku“ opravili.
První zastávka Brusel, Belgie,
Manneken Pis tam slavný je,
Atomium i kostel Guduly a Michala,
tam naše prohlídka začala.
Pak Brugy, nádherné historické město,
obchodů plné přesto,
Svaté krve bazilika, středověká tématika,
dokonalá romantika.
Hotel F1, území Francie,
tam strávili jsme pondělní noc,
a i když krátká trochu,
příjemná byla moc.
V přístavu „ Kale“
celní prohlídka,
pevnině dali jsme vale,
čekal nás trajekt , na moře vyhlídka.
Přes La Manche jsme se přepravili
a do Doveru dorazili,
v Hastingsu pak
Pašerácké jeskyně objevili.
Bodiam, rozpadlý, starý hrad,
draka či rytíře čekali byste snad,
fish and chips utišilo náš hlad,
no prostě bylo o co stát.
I Brighton jsme cestou navštívili,
v lunaparku na pláži se pobavili,
někdo dal přednost procházce po pláži,
utíkat vlnám, co na břeh doráží.
Přišel čas k přespání v anglických rodinách,
řeknu Vám, kde kdo měl z toho strach,
však zbytečně jsme dleli v obavách,
po vřelém přijetí se starosti rozplynuly v prach.
Anglické jídlo a způsob života
byla pro nás trochu novota,
ale přesto jsme se sblížili
a tři noci perfektně si užili.
Ve středu Londýn, památek plný seznam –
zajímavější město neznám.
S Paříží, New Yorkem si nezadá,
snad možná Tísek jedině mě napadá.
The Tower Bridge symbol Londýna,
The Tower of London pevnost jediná
a spousta dalších památek,
na které se krásně vzpomíná.
Winsdor a Buckingham, ale královnu jsme nepotkali,
i když jsme je dobře prohledali.
V Oxfordu zas všechny obchody,
větší kapesné mělo své výhody.
Big Ben, zvon v Hodinové věži,
ciferník čas přesně měří,
hned vedle Westminsterského opatství
pravé anglické bohatství.
Nakonec volno – každý si šel po svém,
kamkoli chtěl, rovnou za svým nosem,
muzea, památky, galerie,
v Londýně to jednoznačně žije.
Domů se nám vůbec nechtělo,
ale chtě nechtě, prostě se muselo.
Tak jsme se s Anglií rozloučili
a na zpáteční cestu vyrazili.
Potemnělý autobus, všichni spí,
jen dvě duše nad ním bdí,
dva skvělí řidiči nás vezou domů,
zpátky zas do všedního shonu.
Náš zdatný průvodce světa znalý,
k němu mám pouze slova chvály,
řekl vše, co jsme vědět chtěli,
spoustu informací jsme se dozvěděli.
Nakonec můžeme jen poděkovat,
a říct, že chceme si to zopakovat.