Úvod Aktuality Už se všichni známe aneb „adapťák“

Už se všichni známe aneb „adapťák“

A máme tu opět začátek nového roku. Jaké to bude? Zvládnu všechno? Najdu si tu nové kamarády? Bude stejná sranda jako na základce? Tyto otázky si asi nejčastěji kladou nově přijatí studenti. Většinu odpovědí dostanou již na tradičním „adapťáku“, jak se říká seznamovacímu kurzu.

Letos podruhé jsme se vypravili ke Kateřině do Štramberku. Loni se nám tam líbilo, místo je ideální na hry, soutěže, seznamovací aktivity, stojí na samotě, a přitom nedaleko města. Co víc si přát – snad jen lepší počasí, loni totiž skoro pořád pršelo. Tentokrát nám byl svatý Petr nakloněn, proto jsme celé dva dny strávili venku, do budovy jsme se nahrnuli jen v době krmení dravé zvěře.

S novými třídami vyrazili jejich třídní, výchovný poradce, metodička prevence, školní psycholog a dva další tělocvikáři jako posila. Program si totiž chystají a organizují samotní učitelé. Je to osobnější než předpřipravené aktivity instruktorů. Na druhé straně zvládnout téměř stovku lidí také není žádná sranda. Po dobrodružném příjezdu, kdy jeden autobus měl problém vyjet krátký, ale prudký kopeček k areálu, a ubytování se jednotlivé třídy začaly seznamovat. Říkat si křestním jménem hned od začátku je přece fajn. Po obědě už se první ročníky spojily v jednu tlupu, promíchaly se a vyrazily s křehkými vaky naplněnými vodou na strastiplnou cestu plnou překážek. Cílem bylo donést zpátky co nejvíce vody. Z primánků se mezitím staly celebrity, které se rozhodly zúčastnit se vyhlášeného golfového turnaje, bohužel ne na krásně udržovaném pažitu, ale ve zrádných roklinách a dolíčcích nedalekého lesa, skal a luk. Jejich nadšený povyk musel být slyšet minimálně v Kopřivnici. Na večerní hru už se k tlupě prváků připojili i primánci a za tmy se vydali se zavázanýma očima do okolí areálu. Nevěřili byste, jak je svět jiný, když máte zavázané oči a musíte se spolehnout na kamaráda, který vás vede. Přestože celodenní program byl náročný, bylo nač se těšit. Frekventanty čekala noc plná výzev. Ovšem pod podmínkou, že kantoři jako první padnou únavou. Jenže… „Ty vole, oni tam fakt ještě pořád stojí,“ ozvalo se z jedné chatky a pohnula se záclonka u okna. My učitelé, odkojeni právě absolvovaným školením BOZP, poctivě držíme hlídky a začíná nás to bavit. 23.00 pořád vartujeme, 0.00 pohyb záclonek je čím dál řidší, 1.30 všichni spí, aniž by opustili svoji chatku. Tak konečně i pro nás „padla“. Jdeme na kutě. Dopolední boje o vlajky a vycházka do Štramberku na uši zakončily náš pobyt a kvečeru jsme vyrazili domů.

Mgr. Jindřich Foltas, výchovný poradce

Tato webová stránka používá soubory Cookie. Používáním našich stránek vyjadřujete plný souhlas s použitím souborů Cookie. Některé soubory Cookie jsou nezbytné pro správnou funkci těchto webových stránek.

Rozumím Číst více