Vodácký kurz- voda 2o1o

Přidáno: 25.06.2010 15:30
Autor: Studenti


Letošní vodácký kurz, jež se konal na Slovensku v kempu Slovenská Lubča, podle mnohých neměl obdoby. Vynikající práce sympatických instruktorů, skutečně skvělé počasí, vytříbený humor pánů profesorů, jedinečná příroda, přátelská atmosféra trvající od prvního do posledního dne a v neposlední řadě senzační parta studentů zajistila nezapomenutelný 5ti denní zážitek, na který bude drtivá většina z nás ještě dlouho vzpomínat. Naše výprava započala 7.6.2o1o. Skeptické obavy z počasí odvanul příjemně teplý vánek a sluníčko, které nás doprovázelo až do našeho kempu. Tam jsme zažili opravdovou divočinu. Malá soukromá jezírka vzniklá neustálým deštěm minulých dní značně ztěžovala pohyb po kempu. Volejbalové hřiště bylo zcela zatopeno a stejně tak dopadl i pingpongový stůl a část území vyhraněná pro stany. Sprcha byla opravdu skrovná, postavena takřka na zelené louce a to pouze s osvěžující ledovou vodou. Za ní se tyčily statně 4 kadibudky. Nás ovšem tyto menší nedostatky neodradili a jakožto správní vodáci jsme se jali splavovat první úsek naší dlouhé cesty. A tak jsme na několika raftech ujeli pár desítek kilometrů. Poté jsme se vylodili blízko parkoviště, kde nás již čekal autobus a odvezl nás zpět do dravé romantiky našeho kempu. Tam jsme dostali vynikající večeři od instruktora-kuchaře Sama, který nám vyvařoval po celou dobu výtečná jídla. Druhý den se nesl v obdobném duchu. Jen někteří odvážlivci vyměnili raft za dvojmístnou Baraku a trošku si zaplavali. K pozdnímu odpoledni jsme navštívili město Bánská Bystrica, které skýtalo mnohá společenská využití. Třetí den jsme již všichni okusili dvojmístné Baraky a k našemu překvapení procento koupajících se dvojic značně kleslo. Večer šlo pár studentů v čele s p.p. Hromadou a p.p. Mrvou procházkovým tempem na hrad Slovenská Lubča. Čtvrtý den jsme jako znalí vodáci sjížděli již několik desítek kilometrů po vodě a odměnou nám byla opět exkurze po Bánské Bystrici a nebo výlet do aquaparku. Téměř jednohlasně jsme se však shodli, že nejkrásnější bylo splavovat řeku Belou, na kterou jsme se vypravili v závěru našeho výcviku. Tato horská řeka je neuvěřitelně krásná, ale také pěkně dravá, studená (4°C) a nebezpečná. Totální nasazení pomohlo k zdárnému splavení této dračice. Vyčerpaní, unavení a zcela spokojení jsme usedli do autobusu a zamířili zpět do Bílovce. Jako důkaz a trvalou vzpomínku přikládáme fotografii a chceme poděkovat jmenovitě panu profesoru Mrvovi a panu profesoru Hromadovi za nejlepší výlet, který jsme zažili.

Shrnutí: na vodě jsme najeli celkem 125km!